1. PROSINCE

"Zjistí-li ďábel, že má nějaký člověk jemné svědomí, snaží se ho ještě více zjemnit a přivést jeho úzkostlivost do krajnosti, aby tak nešťastně poblouzněného konečně odvrátil od duchovního pokroku."

Toužit po vrcholu znamená vydat se nebezpečí. Staré přísloví mudrců "ne příliš mnoho" platí i o svatosti. Trny, které vyrostly z vlastni představivosti, mohou duši rozdrásat, ne však posvětit.

Není divu, že ze země, která odmítá kultivující ruku, vyrůstá jen trní a bodláčí. Je to spravedlivým trestem za tvrdošíjnost; kdyby si totiž nechala poradit, rodila by zakrátko místo trní květy.

Tomu, kdo to chce mít tak, se neděje žádné bezpráví, trpí ale škodu. Jaká to jasně nerozvážná svatost! Trpět bez zásluhy, pracovat bez užitku, to znamená být mučedníkem vlastní svéhlavosti.

Nepostupovat v duchovním životě by bylo pro takové menším zlem, kdyby nenásledovala horší: stává se totiž, že ti, kteří cedili komáry, začínají polykat velbloudy (viz Mt 23,24). To je výsledek klamné svatosti, o to ďáblovi jde.