2. PROSINCE

"Sama skutečnost a zkušenost nás poučují, že ne lidé liknaví a vlažní, nýbrž horliví a neúnavní ve službě Boží, dosahují pokoje a míru v duši."

Jak pošetilý by byl ten, kdo by hledal venku to, co může nalézt doma. Daleko hledáme to, co můžeme najít tak blízko, vyžebráváme si u cizích dveří to, co máme ve svých rukou a co si dokonce jen my sami můžeme dát.

Toto velké štěstí pravé blaženosti v tomto životě je osobní, ne věcné, rodí se a žije v nás, ne ve věcech. Každý sám je domovem a matkou své radosti. Ptej se duše, dbej na horlivost: jaká je tato, takový bude i mír v tvé duši.

Starostí každého umělce je, aby jeho dílo bylo přijato bez kritiky; proč jednáme tak, že se vystavujeme nejenom kritice, nýbrž i hněvu Božímu? Veškerá hodnota člověka spočívá ne v jeho díle, nýbrž v jeho horlivosti.

Být pouze bez chyb je předností obyčejného dřeva; kdo si chce zasloužit chválu, ať usiluje o vyšší věci. Dělá-li někdo něco, ať to dělá tak dobře, že by to lépe nemohl udělat. Málo, avšak horlivě vykonané, převažuje více věcí, které byly vykonány jen povrchně.