4. PROSINCE

"Čím více žije duše v odloučenosti a samotě, tím schopnější se stává k tomu, aby hledala a našla svého Stvořitele."

Kde je hluk, kde je mnoho lidí a zájmů, tam je zmatek, tam není místo ani možnost pro zbožnost. Tak zatímco sháníme příliš mnoho, ztrácíme to nejlepší; není nic lepšího než naše spojení s Bohem.

Kdo chce doplout ke všem břehům, nedorazí k žádnému; kdo se rozbíhá všemi směry, vzdaluje se od středu. Jestliže se sluneční paprsky nesoustředí do jednoho bodu, nezapálí. Jedině Boha je třeba hledat, ze všech sil ho milovat, abychom si ho podrželi.

Až se mysl oprostí ode všech ostatních myšlenek, bude se moci zaměřit k nejvyššímu dobru jako ke svému cíli; kde se od něho odchýlí, pobloudí: rozptýlené myšlenky nepohnou naším srdcem a se srdcem chladným se nedospěje k Bohu, který je stravujícím ohněm (viz Žid 12,29).

Kdo je všude, není nikde, kdo se nenaučil být sám, není pevný ani ve vědě, ani v poznání Boha, ani v lásce k němu. Kdo se soustřeďuje na mnoho věcí, uniknou mu jednotlivé; kdo chce jednou rukou uchopit mnoho, neudrží nic.