14. PROSINCE

"Mnoho věcí, často i dobrých, můžeme promeškat a mnoho věcí, které nebylo nutné vykonat, můžeme udělat - samozřejmě, nejsou-li hříšné, a to s ohledem na lidi, kterým chceme prospět."

Je-li nějaká věc dobrá nebo špatná, nezáleží na věci samé, ale na okolnostech; za určitých okolností je něco špatné, což by jinak bylo přípustné, často docela chvályhodné nebo si zasloužilo odměnu.

Není každý lék pro všechny nemoci, poněvadž každý nemocný reaguje na tentýž lék jinak. Aby něco bylo dobré, musí to být dobré po všech stránkách; pokud tomu brání jedna okolnost, přestává to být dobrým, dokonce se to stává špatným.

Nepřinášíme Bohu milou oběť, chceme-li něco dobrého vykonat a způsobujeme tím u druhých zmatek. Bůh je láska, proto se mu nelíbí nic, co lásku postrádá. Je mu milejší malá oběť přinesená v míru než poklady se všeobecnou hádkou.

Láska je ryzím zlatem; jako zlato dodává lesk i méně vzácným kovům nebo docela i dřevu, tak láskou nabývají ceny i skutky obyčejné, na nichž jinak mnoho nezáleží. Jednej tak, aby se nikdo nemusel nad tebou spravedlivě pohoršovat.