22. PROSINCE

"Pokání má vypadat takto: litovat v srdci, vyznat ústy a zadostiučinit skutkem."

Pokání je velikou věcí. Je snazší duši před hříchem uchránit, než potom za hříchy učinit náležité pokání. Existují také krokodýlí slzy, ty je ovšem třeba posuzovat ne podle jejich počtu, nýbrž podle jejich upřímnosti.

Pokání nemá být menší než hřích; kolik si hříšník dopřál potěšení, tolik obětí si má za ně uložit; v pokání se musí celý člověk úplně přinést Bohu jako oběť, poněvadž celý člověk urazil Boha svým hříchem.

Žes zhřešil, to je jisté, vykonal-lis však za to přiměřené pokání, to je jisté není, proto bychom neměli nikdy přestat a konáním pokání: lítost ať skončí teprve naší smrtí.

Proč váháš s obrácením se k Bohu? Působí ti snad rozkoš, že jsi ďáblovým nevolníkem? Pácháš-li hřích za hříchem v naději, že ti bude odpuštěno, tak se měj na pozoru, abys neztroskotal dříve, než dopluješ do přístavu. Pokání, které dělá nemocný, také poskuhrává.