25. PROSINCE

"Považujte se za lidi špatné, neschopné a lenivé, najde-li se na dvoře světského panovníka jediný člověk, který horlivěji slouží svému pánovi, aby si získal jeho přízeň, než vy, kteří usilujete o přízeň nebeského Krále."

Ve světě se považuje za vrcholné štěstí, dosáhne-li nekdo vysokého královského či státního úřadu. Co to stojí jen námahy a peněz! Hleď, chceš-li, můžeš dosáhnout stejné hodnosti i u Boha.

O kolik převyšuje majestát nebeského krále slávu pozemského krále, o tolik větší poslušnost musíš prokazovat onomu před tímto. Srovnávej: pozemský král je člověkem jako ty, podroben stejným slabostem jako ty, zpráchniviví jako ty; Bůh je večný a nekonečný majestát. Uvaž, čím jsi tomu i onomu povinen!

Bůh se stal proto člověkem, abychom ho dokázali následovat a dovedli mu sloužit. Sloužíme-li tedy takovému Pánovi tak málo a tak lenivě, chybí nám buďto víra, nebo si zasluhujeme prostě trest, avšak ne obyčejný, nýbrž pekelný.

Bůh nechce, abychom mu sloužili zadarmo: za tak málo práce nám dává věčnou odměnu. Styďme se, že tak dychtivě toužíme po časném zisku, zatímco věčný tak lehkomyslně zanedbáváme.