Česky vyšla nejdříve částečně v časopisu Blahověst v létech 1881-1882,¹ kompletně pak v překladu P. Leopolda Škarka TJ² ve třech vydáních v létech 1941 až 1947 (Velehrad, nakladatelství dobré knihy v Olomouci). K připravenému již čtvrtému vydání už nedošlo³. Titul těchto vydání zněl: "Jiskry sv. Ignáce".

Autorem této knihy je P. Gabriel Hevenesi SJ. Narodil se 24. března 1656 ve Vásárosmiske.⁴ Do tehdejší rakouské provincie Tovaryšstva Ježíšova (Societas Jesu = SJ) vstoupil dne 23. října 1671. Vyučoval postupně gramatiku, humanitní předměty, rétoriku, polemiku, filozofii a morální teologii. Jako novicmistr působil 11 let. Byl děkanem trnavské university, rektorem vídeňského kolégia, ředitelem Pazmánea ve Vídni, rakouským provinciálem. Zemřel jako superior (představený) domu profesů ve Vídni dne 11. března 1715.

Napsal celkem 34 knih. Jsou to díla nejen filozofická a teologická, ale i historická, astronomická a geografická⁵. Dále je to několik životopisů svatých, např. sv. Františka Xaverského, Aloise z Gonzagy, Stanislava Kostky a knihy o Panně Marii a o andělech.

Pro vlastní potřebu si posbíral z různých životopisů sv. Igáce⁶, z jeho Duchovních cvičení (exercicie) a dopisů⁷ řadu citátů, které pak rozvrhl na jednotlivé dny v roce a přidal k nim své reflexe⁸. Tak vznikla tato kniha, kterou později vydal tiskem pro širší veřejnost pod názvem: "Scintillae Ignatíanae seu Apophtegmata sacra", což znamená "Ignaciánské jiskry aneb posvátné výroky".

Překlad této knihy do češtiny nebyl snadný a někdy mi působil značné obtíže. Úsečnost a záměrně volené protiklady latinského textu a nakonec i různá přirovnání, která Hevenesi používá a která byla pro něj a jeho dobu časová a srozumitelná, ne však pro současného čtenáře, nedovolila vždycky doslovný překlad. A tak jsem musel na některých místech text kvůli snadnější srozumitelnosti upravovat: některá dnes vědecky neudržitelná přirovnání docela vynechat, případně podle smyslu nahradit jinými. Proto se domnívám, že po těchto menších úpravách, které možná ani nepostřehnete, Vám bude text po stránce jazykové naprosto srozumitelný.

Jinou otázkou je pochopení textu po stránce obsahové. Citáty sv. Ignáce jsou vytrženy z kontextů. Jsou to skutečně jen "jiskry", tj. nepatrná částečka ohně, kterým tento svatý planul. Pochopit tedy "jiskru" znamená rozumět onomu velkému ohni sv. Ignáce. A samozřejmě ne každý citát je pro každého, zvláště pokud jde o výroky, týkající se řeholního stavu, ne každý nás osloví vždy a ve stejné intenzitě.

Komentáře Hevenesiho jsou nejdříve jeho osobními reflexemi nad citáty sv. Ignáce. Hevenesi je psal pro sebe, pro svou vnitřní potřebu, a to očima, jak on "viděl", jak citáty "prožíval". Proto je třeba, abyste se na tuto knihu dívali tak trochu "jinými brýlemi". Teprve tyto "brýle" Vám umožní proniknout až k samému tajemství této knihy, a tím vlastně i k tajemství sv. Ignáce a jeho synů, kterým je "velký formát ve službě Bohu". Hevenesi říká: "Čím statečnější je velitel, tím nesnadnějí se bojuje zbabělci pod jeho praporem ... Hleď, nestaneš-li se velkomyslnějším (velký formát!), tak změň buďto své jméno nebo mravy" (29. května).

Při osobním zamyšlení nebo rozjímání nad touto knihou budete tedy častěji zneklidněni, některá místa, pokud zjistíte rozpory ve vašem životě, Vás rozjitří. Máte-li však před sebou jistý ndvod k příkré cestě ke hvězdám (per ardua ad astra) nebo k cestě přes svízele ke slávě (per angusta ad augusta), jak by se tato kniha dala také nazvat, nemůže tomu ani jinak být. Kniha Vám chce totiž pomoci na cestě k vlastnímu štěstí, k Bohu a nezamlčuje Vám proto, že tato cesta je namáhavá, že hodně stojí. V tom však vidím její realismus i její aktuálnost. A tak, i když se časy mění a my se měníme s nimi (tempora mutantur et nos mutamur in iis), nemění se lidská touha po štěstí, po Bohu.

Tato kniha neni tedy určena "ad acta" je třeba se jí dále zabývat. Až s ní sami uděláte roční zkušenost, uvidíte, že se s ní budete zabývat i dál⁹. Snažte se však její slova zasazovat do rámce svého vlastního života, tzn. aplikovat je na danou situaci, ve které žijete a pracujete. Pak teprve poznáte jejich sílu a přitažlivost a pocítíte i jejich pomoc.

Citáty sv. Ignáce nejsou tedy slova, která upadla v zapomenutí. Jako jiskry roznítila požár: zaposloucháme-li se do nich, zapálí i v nás oheň lásky k Bohu. Jsou to totiž pravdy a moudrost muže, který našel Boha a který k nám teď jako takový promlouvá o tom, co je pravé a jak můžeme k Bohu dojít i my. Cesta, kterou nám sv. Ignác ukazuje, není vymyšlena u zeleného stolu: je promodlena a životem prověřena¹⁰. Je to totiž úzká, ale jistá cesta evangelia, z kterého se nic nevyškrtává.

Kéž Vám tato kniha dodá hodně odvahy a radosti!

P. Robert Kunert SJ
V Klagenfurtu (v Celovci v Korutanech)
1. ledna 1982

Výborný český překlad Roberta Kunerta SJ ve vydání Velehradu v Římě¹¹ mě doprovázel v duchovním životě po dlouhá léta. Mnohá místa znám skoro nazpaměť. Žijete-li mimo ČR, můžete mít potíže s koupí knižního výtisku v novém vydání.¹² Z vlastního oboru (teoretická fyzika) vím, jak profitují publikace volně zpřístupněné na webu (OA neboli Open Access publishing), které by průměnému čtenáři zůstaly utajeny.

Z vlastní zkušenosti počítám s tím, že Duch svatý může dílem zpřístupněném na webu přivést na dobrou myšlenku kohokoliv při hledání na webu pomocí Google. Kéž se tento záměr vydaří! Doufám, že tento úmysl je také v duchu autora, Gábora Hevenesiho SJ, a českého překladatele, otce Roberta Kunerta SJ.

Při čtení jsem si občas povšiml, že se v češtině dají určité myšlenky vyjádřit výstižněji než v překladu Roberta Kunerta SJ, obsaženém v mém, po letech každodenního čtení už odrbaném a slepovaném výtisku. Tyto stylistické (nikoli obsahové!) úpravy posledního českého překladu jsou součástí tohoto webového vydání.

Prof. Dr. David Tománek
East Lansing, Květná neděle 2015

¹ Myšlenky pro leden až květen.